Květnový výlet za historií se týkal pánů Voskovce, Wericha a Ježka.
Z Malostranského náměstí jsme prošli křivolakými uličkami kolem Francouzské ambasády, Lennonovy zdi a mostecké věži Karlova mostu na Kampu, kde se tato vila nachází.
Překvapila nás velikost budovy a parčíku kolem ní. Zároveň se vstupenkami jsme si zakoupili modelovací hmotu, ze které jsme si po zhlédnutí krátké projekce o golemovi, mohli vytvořit svého vlastního malého golema, kterého jsme jako jeho stvořitelé mohli ovládat. Bohužel ztvrdnul a neposlouchal nás.
O patro výš jsme nakoukli do malé místnůstky u okna. Tam jsme skládali věty pomocí magnetických slov umístěných na zdi. Naproti jsme si mohli prohlédnout válec s jednotlivými díly W + V.
Předsíní jsme prošli do klavírní místnosti. Zahráli jsme si písničky předem připravené na klavíru a potom jsme zmáčkli klávesu a klavír hrál sám. Také tu byly toaletní stolky s tablety, které ovládaly zrcadla s maskami. Ta zachytila náš obličej a potom už bylo jenom na nás, kterou z masek si vybereme, vyfotíme se a pošleme si na mail. Hned vedle byla expozice kostýmů z pohádek, ve kterých pan Werich hrál.
Dvě z posledních tří místností expozice byly věnovány panu Werichovi. Byla tu jeho pracovna a místnost připomínající obývací pokoj. V jedné z nich hrála ještě jedna ze starých černobílých televizí, pod kterou byl pracovní stůl umístěný vedle skříní s nádobím a jak říká moje maminka „ lapači prachu“. V té druhé pracovně byl také pracovní stůl, knihy, lampa a skříně, ale v těchto skříních byly dýmky a staré uzrálé whisky. Nejvíce mě pobavilo staré pivo v retro obalech umístěné mezi okny. Také jsme vyšlápli několik schodů, kde bylo pódium a hrály zde písničky jako například David a Goliáš nebo Život je jen náhoda.
Na závěr naší prohlídky jsme se stavili v cukrárně v přízemí, kde jsme si vychutnali vynikající zákusky. Já třeba malinovou tartaletku, kterou musím doporučit, protože je opravdu moc dobrá. Paní učitelka by Vám asi doporučila čokoládovo-malinový dort Medy Mládkové, který taky vypadal moc dobře.
Cestou zpátky jsme si prošli parčík u vily. Hodně lidí se tam opalovalo, ale konala se tam nějaká akce, takže někteří z nás soutěžili o lízátka ve fotbale, která potom i za snahu dostali. Úplně na konec jsme se vyfotili u soch miminek s takovým prošlápnutím na hlavě, která jsou umístěna na Žižkovském vysílači.
Myslím, že můžu říci za všechny, jak moc se nám tato vycházka líbila, protože byla taková oddechová a prošli jsme další část Prahy – Kampu. Moc se těšíme na další výpravu.
Kristina Šedivá, 8. D
http://filosofska.rajce.idnes.cz/2018-06-Historicky-krouzek-Werichova-vila/